Cyklistická doprava
Finance Bezpečnost Legislativa Infrastruktura Marketing
Logo rozcestník: Ceskojede.cz Logo rozcestník: Cyklokonference.cz
Logo rozcestník: Asociace Cyklomest Logo rozcestník: BESIP

Cyklostrategie 2013

Schválenou Cyklostrategii 2013 najdete zde  [soubor s příponou PDF 3,24 MB] .

Život s kolem
Kolo a společnost

Historie jízdního kola

Jízdní kolo bylo vynalezeno ve druhé polovině 19. století. První kola byla vcelku primitivní a při jízdě značně nepohodlná. Nicméně brzy se stala velkým módním hitem — převážně mezi mladými muži z vyšší společnosti. Jízdní kola se nejprve používala ke sportu a k rekreaci, ale koncem 19. století se na trh postupně dostaly praktičtější typy jízdních kol a široká veřejnost, pro kterou byla doprava málo dostupná, je rychle přijala, včetně žen.

S jízdním kolem najednou obyčejní muži a ženy získali mnohem více volnosti a nezávislosti pohybu. Kolo bylo jejich jízdenkou ven z přecpaných nájemních domů ve středu města na čistý vzduch, do rychle se rozrůstajících předměstí. Fotografie městských scenérií z 30. let jasně ukazují, jak se v první polovině 20. století stala česká města městy jízdních kol. Lidé ze všech společenských vrstev jezdili hromadně na kolech a jízdní kolo se ujalo i v mnoha profesích.

Jak to bylo dále v západoevropských městech?

První rozmach jízdních kol trval půl století přibližně do roku 1960, kdy stoupající životní úroveň pomalu, ale jistě umožňovala stále více rodinám vlastnit automobil. Tento rozvoj byl vítán, protože vlastnit rodinný dům a před ním mít zaparkovaný automobil se stalo symbolem dynamického společenského růstu, který dokazoval, že ekonomická krize 30. let 20. století a hrůzy 2. světové války pominuly a před lidmi leží světlejší budoucnost. Tomuto přístupu, na jehož pozadí je především zmíněný ekonomický růst, také odpovídala masivní medializace a všudypřítomná reklama časem přesvědčila i ty váhavé. Jízdní kola začala postupně zaplňovat sklepy a půdy.

Velké množství aut však přineslo nejen blahobyt, ale rovněž negativní vlivy, jako je znečištěné ovzduší, dopravní zácpy, nehody a v neposlední řadě celkově zhoršující se zdraví obyvatel. Veřejný prostor se stále rychleji mění na ryze dopravní.

Protože většina těchto dopadů není snad kromě nehod okamžitě měřitelná a vyčíslitelná, nebylo proti této politice silnější opozice. Pokrok přeci vyžadoval jisté oběti.

V 70. a 80. letech 20. století bylo stále obtížnější tolerovat tak velké množství dopravních nehod a problém rostoucího znečištění ovzduší vedlo v západoevropských městech k otevřeným konfliktům mezi zájmy motoristů a „těch druhých“, kteří byli a stále jsou nazývání „enviromentalisté“. Byla položena základní otázka – kam dále směřovat rozvoj měst. Postupně si tak rozhodující orgány začaly uvědomovat, že budoucnost dopravy je závislá na způsobech dopravy šetrných k prostoru a k životnímu prostředí. Začala se projevovat snaha udržet nižší podíl automobilové dopravy (modal split) a současně podporovat pěší, cyklistickou a veřejnou dopravu. A výsledek? Málo kdo z nás si dnes uvědomí, že když kráčí po pěších zónách mnoha evropských měst, tak dříve se tyto zóny vyznačovaly hustou motorovou dopravou a parkovišti.

 

Život s kolem - Vývoj zapadoněmeckýc měst - Alkmaar

Langerstraat v nizozemském Alkmaaru v roce 1966 ©Jiří Pejša a 2006

Česko: dvacet – třicet let pozadu

Rok 1968 znamenal pro Českou republiku úpadek, který raději nechme bez komentáře. Rok 1989 sice přinesl svobodu, ale také své důsledky. Doba společenského útlaku pominula a před lidmi leží naděje další světlejší budoucnosti. Stoupající životní úroveň opět pomalu ale jistě umožňovala stále většímu počtu rodin vlastnit automobil. Nastává stavební boom spojený s rozvojem měst do příměstských částí a stavěním „na zelené louce“ v blízkosti měst. Současně ve větším městech rostou velké kancelářské budovy s širokou nabídkou pracovních míst. Každá doba si vytváří své symboly a tak jako současná společenská komunikace má svůj globalizovaný svět médií, tak výrazem společenského postavení v Česku je v současnosti opět automobil a vlastní dům na předměstí.

Podobný trend jako byl v ČR začátkem 90. let byl možný pozorovat i v sousedním Německu, ale v daleko větším měřítku. Po jeho sjednocení se stupeň motorizace bývalého východního Německa zvyšovala mnohem rychleji než v ostatních bývalých socialistických zemích střední Evropy. Proto byla pro uživatele automobilové dopravy zajištěna lepší infrastruktura v podobě nejhustší evropské sítě dálnic. Ve stejné době si však politici, úředníci i projektanti uvědomili, že tento vývoj není udržitelný. Proto se již v samotných 90. letech v západním Německu objevil trend snižovat podíl automobilové dopravy. V ruku v ruce s podporou způsobů dopravy šetrné k životnímu prostředí, především ve městech - pěší, cyklistickou a veřejnou dopravu. Podíváme-li se na motorizaci středo a východoevropských zemí po rozšíření EU, můžeme zaznamenat nárůst podobný tomu z raného vývoje v Německu.

Pokusme se tedy něco přiučit od rozvinutých západoevropských měst, zejména z jejich minulých zkušeností, a zajistit naším městům udržitelnou dopravu. K tomu může napoci projekt Central MeetBike.

Dnešní cyklistická kultura

Dnes se píše rok 2011. Neustále jsme nabádáni, abychom žili zdravě a pěstovali si zdravý životní styl. Ono se to lehko řekne, ale v dnešní době, kdy lidé neustále někam spěchají, i když vlastně ani neví proč, jde zdravý životní styl poněkud stranou. A právě to by mohl být jeden z klíčových důvodů, proč začít vytvářet cyklistickou kulturu. Co to ale je kultura? ,,Já myslím, že civilizace není dobrá, když je bez kultury. Člověk potřebuje ke štěstí a spokojenosti nejenom pohodlí tělesné, ale i duševní. Kultura a civilizace musí jít ruku v ruce.“ ,,(Jan Werich)“

Jan Werich měl sice na mysli spíše uměleckou kulturu, ale citát se dá vztáhnout i na cyklistickou kulturu. Víme, že kultura vytváří jak materiální, tak i duševní hodnoty. Pokud tedy v našem městech narazíte na cyklostezky, cyklopruhy, zkuste je vidět jako materiální hodnoty cyklistické kultury. Stačí se jen podívat v tomto směru na poněkud vyspělejší západní země a města, jako je například Kodaň nebo Berlín. Tato města by nám mohla být s jejich vyspělou cyklistickou kulturou vzorem. A tato infrastruktura ruku v ruce přináší i duševní hodnoty cyklistické kultury. Zvýšený zájem občanů o cyklistiku u nás sebou přinese řadu výhod a to: příjemnější a bezpečnější život ve městech, efektivnější městskou mobilitu, úsporu finančních prostředků, podporu místního podnikání, zdravější prostředí pro obyvatele i návštěvníky, méně problémů s dopravními zácpami, méně hluku, čistší vzduch, snížení negativních vlivů na klimatické změny v lokálním i globálním měřítku, úsporu neobnovitelných přírodních zdrojů, udržitelný cestovní ruch a veřejný prostor jako místo setkávání lidí. Vidíte v tom další rozměr cyklistické kultury?

Proto věřme, že v budoucnu budeme na kole moci využívat bezpečné, rychlé infrastruktury a že se tak kolo stane jedním z nejefektivnějších dopravních prostředků. Doufejme, že i česká města a lidé v nich žijící se vydají na cestu za poznáním cyklistické kultury, kde se do budoucna kolo stane trvalou a nedílnou součástí jak pracovního tak i soukromého života. Že budeme státem, kde se s cyklistikou bude začínat žít již v dětství a kde jízda na kole bude životním stylem nikoli nutností. Jízda na kole se bude moci stát přirozenou součástí každodenního života a na kole bude moci jezdit úplně každý.

A závěrem se můžeme na cyklistickou kulturu podívat očima Mikaela Colville-Andersena, filmového tvůrce, fotografa a specialistu na územní plánování a ředitele společnosti Copenhagenize Consulting, který je také znám jako „cyklistický velvyslanec Dánska“. Cestuje po světě, přednáší a informuje o tom, jak jsou města na „cyklistickou kulturu“ (www.copenhagencyclechic.com a www.copenhagenize.com) připravena. Jedná se o tak zásadní informace, se kterými by se měla v co největší míře seznámit odborná veřejnost.

Cyklodoprava: Cyklistická kultura: historie

Ve své přednášce představil Mikael Colville-Andersen postupnou a taktéž trnitou cestu Kodaně k prosazování kola jako dostupného a přijatelného dopravního prostředku od 60. let minulého století až po současnost. Vysvětlil, že statisíce lidí na kolech v ulicích Kodaně nejsou ani „cyklisty“ ani „environmentalisty“. Pro kolo se rozhodli proto, že mohou využít bezpečné, rychlé infrastruktury a že se v podstatě jedná o jeden z nejefektivnějších dopravních prostředků.

Andersen pozval Českou republiku na cestu za poznáním cyklistické kultury, kde se kolo stává trvalou a nedílnou součástí pracovního i soukromého života, kde se cyklistikou začíná žít v dětství a kde jízda na kole je životním stylem, nikoli nutností. Jízda na kole je přirozenou součástí každodenního života a na kole jezdí úplně každý.

Cyklodoprava: Cyklistická kultura: Kolo pro každého

Kodaň se v mnoha směrech podobá jiným městům. Má starobylé centrum, které je ale obklopené širokými třídami, okolo nichž se prostírá typická městská zástavba. Když návštěvníci přimhouří oči, mohou v Kodani spatřit odraz svého vlastního města a představit si, jak by kodaňská živoucí hmota kol vypadala u nich doma. Přes třicet let dopravního a územního plánování pomohlo ke změně pohledu na dopravu na kole, která se stala účinnou volbou přepravy se všemi souvisejícími sociálními výhodami. Unikátní přístup Mikaela Andersena k propagaci využívání kola obyvateli měst a k povzbuzení měst k investicím do infrastruktury, je založen na základních principech marketingu a vzbudil velký zájem po celém světě.

Cyklodoprava: Cyklistická kultura: Plakát

Na jakých principech stojí podle něj marketing podpory městské cyklistiky?

  1. Filosofie „z bodu A do B“, aneb rychle, pohodlně a bezpečně - cílem je projektovat a koncipovat moderní město, vyhovující i cyklistům a nabízející řešení, která cyklistům dají možnost jezdit na kole celý život a prospívat tak svému zdraví i životnímu prostředí.
  2. Pozitivní marketing jízdních kol – cílem je změnit obecné vnímání skutečnosti , že jízdní kolo není jen jakási zelená alternativa, ale že je plnohodnotným prvkem dopravní mobility, jejíž správné nastavení je v důsledku prospěšné pro jednotlivce i společnost. Cyklistická doprava za sebou naštěstí zanechává pozitivní zřetelné společenské stopy , které lze použít pro její obhajobu – v kampaních i dalších komunikačních aktivitách.
  3. Jízdní kolo jako symbol svobody pro každého – cílem je, aby město bylo příjemné pro život, musí umožňovat mobilitu pro všechny. Musí být dobře přístupným prostorem, který umožňuje všem obyvatelům i návštěvníkům přirozeně fungovat, tedy žít. Kvalitní cyklistická infrastruktura může napomoci sociálnímu začlenění napříč věkovými skupinami.
  4. Re-demokratizace / znovuobjevení potenciálu cyklistiky – cílem je kolo znovu zařadit mezi hlavní prostředky městské dopravy tak, jak je tomu v jiných západněji situovaných zemích EU.

Podrobněji k 4 bodům cyklistické kultury.

Aktualizace stránky: 5.4.2017  ▫  Publikováno: 26.8.2011

Cyklodoprava.cz vznikla jako společný projekt Ministerstva dopravy a Centra dopravního výzkumu, v. v. i. Její realizace je součástí projektu Central MeetBike (3CE343P2) prostřednictvím programu CentralEurope, který je spolufinancován ERDF.

Logo Centrum dopravního výzkumu, v. v. i. Logo Ministerstvo dopravy Logo: CentralEurope Logo: ERDF
frantisek.vomacka@cdv.cz
Logo Cyklostrategie pro Facebook